Stručná historie textilní továrny na Brunce

Na místě textilní továrny stál od nepaměti Brůnův mlýn. Po zrušení poddanství v roce 1807 došlo ke sporům mezi radními města a okolními mlýny, které vyústily v zastavení mlýna a jeho následného prodeje Humpoleckému cechu soukeníků. Na Brunce pak byl zaveden provoz cechovní valchy.

V roce 1874 Brunku od cechu koupil František Jokl. Zřídil zde první soukenickou dílnu a roku 1880 postavil první tovární halu. Všichni jeho čtyři synové František, Jan, Bedřich a Ferdinand se učili soukenickému řemeslu. V roce 1904 založili obchodní veřejnou společnost „Bratři Joklové, továrna na vlněné látky se sídlem v Humpolci Brunce“.

V roce 1926 provdal nejstarší Ferdinand svoji jedinou dceru za pražského stavitele ing. Prokopa Motejla, který po úmrtí zakladatelů postupně přebral řízení společnosti. Do února 1948 pod jeho vedením textilní výroba na Brunce nadále vzkvétala. Její rozvoj byl přibrzděn pouze za protektorátu (1940-1945) nedostatkem surovin a omezujícími předpisy.

V únoru 1948 byly všechny naděje a plány podnikatelů pohřbeny komunistickým převratem. Dosazený národní správce převzal řízení továrny, bývalí majitelé dostali zákaz vstupu do závodu a byli vyhnáni i ze svého domova v protější vile.

Po roce 1949 se přestavbou znárodněného průmyslu stal z humpoleckých textilek národní podnik SUKNO. Postupně byly samostatně fungující a prosperující továrny výrobně rozčleněny a degradovány. Socialistické plánování upřednostňovalo kvantitu před kvalitou a tak pověst humpoleckého sukna zvaného též „humpolecký Manchester“ postupně upadala a budovy textilek chátraly.

Po revoluci v roce 1989 výroba na Brunce pokračovala až do roku 2003, kdy ji, stejně jako téměř celý textilní průmysl v Čechách, stihl zánik.

V roce 2005 koupila Brunku na veřejné dražbě společnost Riverich, která zde provádí postupnou rekonstrukci a modernizaci a dává areálu nový život.